Po stopách Karla Hojdena

„Vy jste jeden z těch, v kterých se mi zalíbilo,“ řekl mu jednou Max Švabinský. Rodnému kraji a havířskému povolání věnoval Karel Hojden své neobyčejné celoživotní dílo. Poctu v něm ale skládal obyčejným okamžikům, rodinnému životu, tradicím a zvykům. Vydejte se po Hojdenových stopách v prvním díle našeho seriálu.

Po stopách Karla Hojdena

Havíř se před odchodem na šichtu loučí se svojí ženou. Snad se večer zase shledají... Řada malých okamžiků, které Karel Hojden zachytil na svých grafikách, se odehrává na popředí skromné hornické světnice. Hojden si ji nemusel vymýšlet ani představovat, dobře ji znal. Byla to místnost v jejich domě v ulici Na Struhách na Březových Horách.

Karel Hojden se ale narodil do malého domku v dnešní Mariánské ulici. Každý den viděl svého tatínka odcházet do práce a vždy se stejnými obavami, zda ho uvidí se i vracet. Otec mu byl velkým učitelem a vzorem. Kája rád pozoroval, když tatínek vyřezával figurky do rodinných jesliček, a poslouchal při tom jeho havířské příběhy z tajemných hlubin. Hojden vyrůstal v chudobě, mezi březohorskými šachtami a odvaly. Takové vzpomínky se na něm nemohly nepodepsat.

Hornický plat nebyl velký, stěží z něj zbývaly peníze na čtvrtky a barvy. Ale vždy se našly. Hojednovo nadání se projevovalo už na březohorské obecné škole, když třídní učitel ukazoval jeho obrázky ostatním třídám. A úspěchy s nimi sklízel i na chlapecké měšťanské škole. Maloval, co viděl kolem sebe. Přírodu, kamarády i hornické parády.


Typickou havířskou světnici přibližuje březohorský skanzen hornického muzea, foto: Karolina Ketmanová


Prokopský kostel


Pro březohorské havíře měl Prokopský kostel zvláštní význam, nacházel se v původní hornické osadě a na jeho místě stála už v 16. století malá zvonice. Počátkem 20. století však začal chátrat. Blížila se celková oprava, u které nechyběl ani Karel Hojden.

Na uměleckoprůmyslové škole v Praze byl jeho učitelem Jakub Schikaneder. Ještě více si ale Hojden vážil Maxe Švabinského, jehož žákem se stal později na akademii. Studia mu načas přerušila válka, ale Hojden se po ní ke Švabinskému vrátil. Patřil k nejtalentovanějším žákům. Za své grafické listy vyhrál Hlávkovo cestovní stipendium, díky kterému strávil rok v Paříži.

Když se Prokopský kostelík v roce 1937 opravoval, bydlel již Karel Hojden osm let v Příbrami spolu se svou ženou Ludmilou, dcerou Ludmilou a synem Jindřichem.

Na kostele byla opravena střecha, věž a fasáda. V kritickém stavu byly i sochy. „Mistr Hojden ujal se úkolu opravy se vší pílí a svědomitostí. Starý nátěr soch smyl (někde bylo až 5 nánosů), jejich rozpadlé kusy znovu přidělal a očištěné sochy potom odborně polychromoval. Tak opravil 4 kusy, z nichž zvlášť památná je socha sv. Prokopa. (...) Konečně mistr polychromoval oltář, kazatelnu, dva lité sloupy pod kůrem a na stropě kaseinovými barvami vymaloval umělecký kříž,“ psal tehdy časopis Horymír.


Hojdenův ateliér včetně původního vybavení je dnes součástí expozice dolu Řimbaba, foto: Karolina Ketmanová


Mistrův ateliér


Skoro jako by to vypadalo, že se do něj každou chvíli vrátí. Karel Hojden tu namaloval 120 leptů, přes 90 suchých jehel, skoro 80 litografií, 380 kreseb tužkou a nespočet dalších ilustrací, plakátů nebo ex libris. Výčet všech děl by přesáhl tisícovku. Ateliér se původně se nacházel v domku Hojdenových v Charvátově ulici, dnes je součástí expozice dolu Řimbaba.

Mezi Hojdenovy nejznámější kresby patří grafické listy z cyklů Hornické písně a Havířské písně. Vzdává v nich, velmi baladicky, přesvědčivě a precizně, hold havířskému řemeslu, svému dětství, rodnému kraji i Březovým Horám.

V 60. letech se začala výrazně měnit tvář Příbrami, historické budovy musely ustoupit novým. „Když jsem viděl, jak rychle všechno mizí, obul jsem se do toho,“ vzpomínal Karel Hojden, co bylo impulsem ke vzniku dalšího, velmi známého a idylického cyklu deseti vánočních motivů Lidové tradice Příbramska.

V roce 1971 mu československá vláda udělila titul zasloužilého umělce. Karel Hojden uspořádal také několik vlastních výstav, jednu v pražské galerii Hollar. Jehly a rydla se nevzdal ani v pokročilém věku, zvládal ale už jen malé motivy. Zemřel po krátké nemoci 5. května 1975, pohřben byl na březohorském hřbitově. Příbram tehdy ztratila velkého patriota, i když jak ukazuje Hojdenův život, ne vždy se jím vyplácí být.

Literatura

FRYŠ, Josef. Dvanáct osudů dvou staletí. Příbram, 2006. ISBN 80-239-8119-6.
VELFL, Josef. Karel Hojden a Příbramsko. Příbram: Knihovna Jana Drdy, 2008. Středočeské umění. ISBN 978-80-86937-32-8.

 

Václav Bešťák


Další články:

Infocentrum

INFORMAČNÍ CENTRUM

Infocentrum Městského úřadu Příbram
Zámeček - Ernestinum, Tyršova 106, Příbram

telefon: 318 402 381
bezplatná linka: 800 555 600

e-mail: info@pribram.eu 

Infocentrum otevřeno denně:
červen - září 10.00-17.00 h
říjen - květen 10.00-16.00 h
(kromě 24. – 26.12. a 1.1.)

Videogalerie

video
více videí

Fotogalerie

více fotek