Jan Antonín Alis (1732-1801)

Hormistr a huťmistr, horní rada. Narodil se 11. 1. 1732 ve Vysoké Peci u Příbrami. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem z řad odborníků v rámci báňského podnikání v Čechách 2. poloviny 18. století. Po absolvování Hornického učiliště v Jáchymově se stal nejprve roku 1750 praktikantem v březohorském báňském závodě v Příbrami, následně byl roku 1755 jmenován směnmistrem a později huťmistrem v Kutné Hoře. Po roce 1770 byl vyslán do Ostravy, kde učinil první ověřený a lokalizovaný nález uhlí.

V době hlubokého úpadku a vleklé krize hornictví na Příbramsku byl povolán tyto problémy řešit. Záhy slavil aplikací svých metod úspěch. Roku 1772 ve funkci hormistra a huťmistra se stal průkopníkem hlubinného dolování v březohorském stříbrorudním revíru. Pro svůj záměr si vybral lokality dotčené důlní praxí již od středověku. Podle jeho návrhu byl roku 1779 zaražen v Příbrami na Březových Horách důl Vojtěch, původně s názvem Nová jáma.

V 80. letech 18. století zde byla dle Alisových plánů vybudována i nová úpravna rud, vybavená na tehdejší dobu nejmodernějším technickým zařízením. V roce 1789 stál v Příbrami u otevření dolu Anna. Tyto doly se zapsaly do dějin evropského i světového hornictví několika primáty (důl Vojtěch dosáhl v r. 1875 poprvé na světě 1000 m svislé hloubky, důl Anna se stal ve 30. letech 20. století nejhlubším v Evropě, v těchto dolech došlo poprvé v rámci rudních revírů Rakouska k aplikaci parních strojů atd.).

V r. 1786 se podařilo v Příbrami z iniciativy J. A. Alise zahájit stavbu nové stříbrné huti, uvedené do provozu roku 1793. Vypracoval rovněž návrh efektivního a výkonného čerpacího a těžebního systému, jakož i odvodnění celého revíru. Během svého působení na Příbramsku dal provést v širokém okolí ložiskový průzkum. Za úspěšné zažehnání předchozí krize a účinné snahy o rozvoj příbramského montánního podnikání byl jmenován báňským radou. Z titulu své funkce dohlížel též na doly v Jílovém u Prahy a Novém Kníně ve středních Čechách, v Kašperských Horách na západě země i jinde. Jeho zásluhou se následně březohorský revír zařadil v 19. století mezi nejvýznamnější v Evropě i na světě. V roce 1801, krátce po odchodu do penze, zemřel a byl pochován na příbramském hřbitově. Na jeho počest bylo v Příbrami pojmenováno březohorské náměstí.

Patřil k předním uznávaným osobnostem z řad odborníků v rámci báňského podnikání v Čechách v 18. století. Jeho působení je významně spjato se Středočeským krajem (Kutnohorsko, Příbramsko, Jílovsko atd.). Především jeho zásluhou se březohorský revír v Příbrami vymanil z předchozí hluboké krize a zařadil se v 19. století mezi nejvýznamnější v Evropě i na světě, kdy se zde vytěžilo okolo 90 % zásob stříbra a olova v rámci celého Rakouska-Uherska.

Zemřel 19. 9. 1801 v Příbrami.

Text: PaedDr. Josef Velfl, ředitel Hornického muzea Příbram