Po stopách
Hermíny Týrlové

Na začátku cesty k mezinárodnímu úspěchu byl příběh sirotka z chudého hornického kraje. A množství píle, odvahy a jedinečného citu pro experimenty. Vydejte se na procházku po příbramských stopách Hermíny Týrlové.

1. DŮM, VE KTERÉM VYRŮSTALA

Narodila se 11. 12. 1900 na Březových Horách v rodině horníka Antonína Týrla a jeho ženy Marie.

2. DŮL MARIE

Malou Hermínu fascinoval betlém, který její tatínek během adventu doma stavěl. „Svou rozlohou zabral půl obytné místnosti a lidé se na něj zdaleka chodili dívat,“ vzpomínala později. Hermínin otec záhy zemřel při práci v dole Marie v roce 1904, matka v roce 1912.

3. SIROTČINEC

Od dvanácti do čtrnácti let vyrůstala v sirotčinci, odtud odešla do Prahy do služby. S divadelním prostředím se seznámila v roce 1915 v holešovické Uranii, kde hrála drobné role a tančila. Počátkem 20. let se zde potkala se svým budoucím manželem Karlem Dodalem. Po roce 1925 ji Dodal přivedl ke spolupráci s Elekta Journalem, společností, která se věnovala tvorbě filmových týdeníků, vědeckých, reklamních a výukových filmů. Dodal s Týrlovou si zde postupně osvojili principy zpracování trikového filmu. Kromě reklam zde natočili i kreslený film Zamilovaný vodník.
Po likvidaci podniku se Dodalovi pokusili podnikat samostatně. Týrlová točila instruktážní filmy pro ministerstvo zemědělství, ale neodhadla náklady a projekt skončil ztrátou. Neúspěch v podnikání vedl nakonec i k odcizení s manželem a jejich rozchodu. Dodal se znovu oženil a se svou ženou Irenou založil v roce 1934 produkční firmu IRE-Film, Týrlová s nimi dalších 6 let spolupracovala. První loutkový film Tajemství lucerny vznikl jako reklamní v roce 1936, na základě jeho úspěchu získala režisérka další významnou zakázku. Pro Radiojournal natočila Všudybylova dobrodružství, kreslený film doplněný loutkou Hurvínka.
V r. 1938 se začala projevovat napjatá předválečná situace. Karel Dodal se rozhodl emigrovat a Hermína Týrlová tak ztratila spolupracovníka. Nějaký čas kreslila do časopisu Puňťa, ale hledala možnost, kde realizovat vlastní loutkový film - Ferdu Mravence. S návrhem uspěla ve filmových ateliérech Baťových pomocných závodů. Počátkem 40. let tak začala nová etapa jejího života – ve Zlíně působila až do konce života, režírovala zde více než 60 filmů, u většiny z nich byla také autorkou námětu a scénáře.
Krátce po válce se jí podařilo uskutečnit představu o filmu, kde loutka vystupuje spolu s hercem. Vzpoura hraček získala v r. 1947 na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách cenu za nejlepší film pro děti a na filmovém festivalu v Bruselu prvenství jako nejlepší loutkový film. Následovala Ukolébavka, opět oceněná v roce 1948 na benátském festivalu zlatou medailí. Úspěchy slavily i její další filmy, jako např. Nepovedený panáček (1. cena za loutkový film na VI. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 1952, velký ohlas také na mezinárodním filmovém festivalu v Indii). S loutkami natočila v příštích letech pohádky klasické (Pasáček vepřů, Zlatovláska) i moderní (Pohádka o drakovi, Vláček kolejáček).
Dlouhý seznam domácích i zahraničních ocenění (Karlovy Vary, Praha, Kroměříž, Varšava, Edinburgh, Teherán, Gijón, San Sebastian, Locarno, Montevideo, Cannes) završila Cena za celoživotní dí1o, kterou Hermína Týrlová obdržela na MFF v Paříži 1981.
Zemřela ve Zlíně 3. května 1993.

Zpracovala: Hana Ročňáková

Fotografie: Karolina Ketmanová