Po stopách
Jakuba Jana Ryby
Zkomponoval přes 1 500 církevních i světských děl. Přes všechny nepřízně osudu vždy pokračoval v tom, čemu zasvětil svůj život – vzdělávání a hudbě. Jakub Jan Ryba patřil k jednomu z nejvýznamnějších představitelů české kantorské hudby na přelomu 18. a 19. století.
1. MÍSTO NĚKDEJŠÍ ŠKOLY
Škola měla zděné přízemí a roubené patro, v roce 1894 vyhořela. Dnes na tomto místě stojí dům z poválečné doby.
Když přišel Jakub Jan Ryba v únoru roku 1788 do Rožmitálu pod Třemšínem, aby zastoupil nemocného učitele, pravděpodobně ještě netušil, jak náročná práce tu na něj čeká. Zdejší školu navštěvovala jen čtvrtina dětí, které se učily společně v jedné třídě – bez ohledu na věk. Přestože už několik let platily reformy císařovny Marie Terezie, které mimo jiné upravovaly povinnou školní docházku, na venkovských školách často zůstalo vše při starém.
Rybovi tehdy bylo 22 let. Kvůli uvolněnému místu učitele v Nepomuku na Plzeňsku se předtím vzdal svého snu o studiu na univerzitě. Místo nakonec nezískal, a tak se věnoval alespoň knihám, hudbě a cestování. Krátce působil i jako pomocný učitel v Mníšku pod Brdy.
2. KOSTEL POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE
Ve Starém Rožmitále poprvé zazněla Česká mše vánoční – na varhany, které zdobí kůr zdejšího kostela dodnes.
Po maturitě začal studovat právnickou fakultu na Univerzitě Karlově, ale už rok nato se vrátil zpět do rodné Příbrami, aby se zapsal ke studiu na zdejší horní (báňské) akademii. Mnohem více ho lákalo prostředí literárních salonů. Díky studiu na akademii však seznámil například s básníkem Františkem Gellnerem nebo Karlem Tomanem.
V Rožmitále pod Třemšínem se okamžitě pustil do změn. Děti rozdělil do dvou tříd podle věku a vědomostí, založil školní knihovnu a zavedl školní řád. Dbal také na to, aby děti chodily do školy čisté a upravené. Často však narážel na nepochopení rodičů. „Nepošlu děti do tohoto proklatého domu. Jako jsem nepotřeboval žádnou školu, tak také nebudu do ní posílat své děti,“ řekl mu prý při jedné hádce jakýsi sedlák.
Pověstné byly i Rybovy letité spory s rožmitálským farářem Kašparem Zacharem. Možná proto se Rybova svatba konala v cizí farnosti, v nedalekém Třebsku. Se svou ženou Annou měl třináct dětí, jen sedm z nich se však dožilo dospělosti.
Skládání hudby se začal Ryba soustavně věnovat právě v Rožmitále. Zrodilo se tu i jeho zcela nejznámější dílo, Česká mše vánoční. Poprvé zazněla ve zdejším kostele Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále, pravděpodobně 24. prosince 1796 i s Rybovou účastí. Mše však představuje jen nepatrný zlomek z jeho více než 1 500 děl.
3. MOHYLA U VOLTUŠE
Místo v brdských lesích pod vrcholem Štěrbina, kde si Jakub Jan Ryba vzal život, připomíná od roku 1933 kamenná mohyla.
Rakouský státní bankrot v roce 1811 způsobil, že tehdejší měna ztratila svou hodnotu. Rybovy příjmy přestaly téměř stačit i na pokrytí základních životních potřeb, a tak si musel různě přivydělávat. Prohlubovala se jeho dlouhodobá vyčerpanost, deprese, zhoršovaly se vztahy s rožmitálskými pány. „Co je povinností řádného muže? Podrobit se osudu. Tento Senekův výrok (...) byl a zůstává mým stálým průvodcem na všech mých cestách tohoto pozemského, podivně zamotaného života,“ napsal kdysi do svého deníku. Možná i v těchto těžkých dobách se řídil heslem římského filozofa.
V sobotu 8. dubna 1815 ráno se jako obvykle rozloučil se ženou a odešel na mši do kostela. V nedalekém lese, pod vrcholem Štěrbina, si poté břitvou podřezal tepny na krku a na obou zápěstích. Vedle něj ležel svazek děl Senecy. Jakub Jan Ryba byl pohřben na někdejším morovém hřbitově, na starorožmitálský hřbitov byly jeho ostatky přeneseny až v roce 1855.
4. HŘBITOV VE STARÉM ROŽMITÁLE
Ryba byl pohřben na bývalém morovém pohřebišti, jeho ostatky byly přeneseny na hřbitov ve Starém Rožmitále v roce 1855.
Václav Bešťák
foto: Karolina Ketmanová
