Po stopách
Hanuše Jelínka

1. RODNÝ DŮM

Hanuš Jelínek, syn městského úředníka, se narodil 3. září 1878 v Příbrami v kdysi slavném zájezdním hostinci „U Sebastopolu“.

2.  KOSTEL SV. JAKUBA

Křest proběhl v kostele sv. Jakuba, kmotrem byl příbramský starosta Karel Hail. Po ukončení obecné školy nastoupil na reálné gymnázium, kde mezi jeho spolužáky patřil mimo jiné i básník Karel Toman, tehdy ještě Antonín Bernášek.

3. BŘEZOVÉ HORY

Jelínkovi bylo teprve patnáct, když mu vyšel v regionálním časopise Horymír jeho sonet napsaný k prvnímu výročí březohorské důlní katastrofy. Po maturitě roku 1896 pokračoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde studoval zejména českou, německou a francouzskou literaturu. Z osmi semestrů absolvoval šest v Čechách, zbývající dva zimní semestry studoval jako stipendista na Sorbonně v Paříži. Podrobně se seznámil s francouzskou literaturou, hlavně poezií, zdokonaloval se ve francouzštině, pracoval jako novinář a překladatel. V roce 1900 mu pařížský časopis Mercure de France uveřejnil studii o moderní české poezii.

Studium na univerzitě ukončil roku 1900. Poté učil francouzštinu nejprve na c. k. vyšší reálce v Praze na Žižkově, od září 1901 pak na Obchodní akademii Československé v Resslově ulici. V roce 1905 byl jmenován definitivním profesorem; téhož roku se také oženil s nejstarší ze šesti dcer spisovatele Aloise Jiráska Boženou, významnou českou malířkou.

V roce 1908 získal Jelínek doktorát za dizertační práci Melancholikové (Studie z dějin senzibility v literatuře francouzské). Na základě této práce mu byla nabídnuta možnost přednášet o české literatuře na pařížské Sorbonně. Po vyřízení nezbytných formalit odjel na podzim roku 1909 do Paříže, první přednášku měl v lednu 1910. Opět navázal styky s bývalými přáteli, stal se korespondentem nově založeného deníku Comoedia, kde informoval francouzské čtenáře o kulturním životě v Čechách.

Díky dokonalé znalosti francouzštiny se Jelínek zasloužil o upevnění česko-francouzských kulturních styků, první básnické překlady mu vyšly v časopise Lumír již krátce před první světovou válkou. V roce 1919 se jako člen zahraniční komise zúčastnil v Paříži mírových jednání, o rok později byl jmenován odborovým radou ministerstva zahraničí, v roce 1925 působil v Ženevě a na jaře 1926 se stal zástupcem vlády v Paříži. V této funkci setrval až do svého odchodu do výslužby.

Po překladu Baudelairových Malých básní v próze a výboru Ze současné poezie francouzské od symbolismu k dadaismu vychází v roce 1925 jeden z vrcholů jeho překladatelského díla Zpěvy sladké Francie, výbor z francouzské lidové poezie od 15. do 18. století. Podstatou úspěchu tohoto překladu je jednak Jelínkova důvěrná znalost francouzštiny a také, a to především, znalost české písně. Kromě básní se Jelínek věnoval i překladům prózy a dramat – patří mezi ně například Kartouza parmská od Stendhala, Barbussův Oheň nebo divadelní hry Moliérovy a Mussetovy. Roku 1931 vydal ještě Nové zpěvy sladké Francie a třísvazkové dějiny českého písemnictví ve francouzštině, zahrnující časové rozmezí od obou Rukopisů až po Viléma Závadu.

4. HŘBITOV

V roce 1927 postihla Jelínka vážná krční choroba, po operaci přišel o hlasivky a nakonec ho zhoršující se zdravotní stav donutil podat v červnu 1931 žádost o odchod do výslužby. V posledních letech svého života Hanuš Jelínek téměř oslepl, podstoupil sice oční operaci, přesto část své knihy vzpomínek Zahučaly lesy už musel diktovat. Zemřel v pětašedesáti letech 27. dubna 1944 v Praze. Přestože je i se ženou pochován na vyšehradském hřbitově, v Příbrami odpočívá jeho otec i děda – měšťan a zahradník, který přispěl ke vzniku městských sadů. Ty se dnes jmenují Jiráskovy.
Kniha pamětí vyšla až po jeho smrti v roce 1947.

Hanuši Jelínkovi se bohužel stalo to, co i mnoha jiným významným českým osobnostem – je daleko více uznávaný v zahraničí než ve své vlasti. V Příbrami je znám díky vokálně instrumentálnímu souboru Chairé, který má ve svém repertoáru zhudebněné básně ze Zpěvů sladké Francie, Knihovna Jana Drdy pravidelně od roku 1997 vyhlašuje soutěž mladých literátů pod názvem "Příbram Hanuše Jelínka" a v září 2010 byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska.

Zpracovala: Hana Pegová

Fotografie: Karolina Ketmanová