Antonín Bořek-Dohalský (1889-1942)

Narodil se 23. října 1889 v Přívozci u Domažlic jako syn hraběte Františka Karla Bořka-Dohalského a belgické šlechtičny Ludoviky rozené d´Hoop. V deseti letech ho rodiče poslali do Akademie hraběte Straky v Praze, kde získal stipendium z fondu určeného dětem z chudých rodin české šlechty. V roce 1907 odmaturoval na malostranském gymnasiu. Vstoupil do arcibiskupského semináře a pak studoval teologii v České koleji v Římě, kde získal titul ThDr.

Byl vysvěcen na kněze a v roce 1912 se vrátil do Čech. Do začátku první světové války kaplanoval v Boru u Tachova a odtud byl přeložen 1. září 1914 do Příbrami. Zde se po příchodu italských uprchlíků, kteří museli ze svých domovů narychlo a bez majetku odejít, velmi věnoval jejich přijetí u zdejšího obyvatelstva, dělal jim prostředníka díky své znalosti italštiny. O dva roky později byl jmenován polním kurátem a narukoval do Haliče.

Po skončení války se vrátil do Příbrami, kde pomáhal nejen italským zajatcům. Zanedlouho se stal správcem farnosti v blízké Hluboši, kde byl od Nového roku 1922 farářem. O dva roky později odešel do Prahy a pro své schopnosti byl jmenován arcibiskupským sekretářem. V církevní kariéře pokračoval až do okupace. Pro své ideové postoje a svázanost s osobnostmi První republiky byl 21. října 1941 zatčen, propuštěn a znovu zatčen 5. června 1942. Byl uvězněn na Pankráci a po dvou týdnech převezen do Terezína a odtud do Osvětimi. Zde zemřel nedlouho po svém příchodu do tohoto koncentračního tábora, 3. září 1942.

Zdroj: Zdeněk Hazdra: Mostem mezi dvěma světy. Praha 2012. Pamětní kniha Děkanského úřadu Příbram 1836-1962.

Zpracovala: PhDr. Věra Smolová, ředitelka SOA Příbram