Vyšší princip: V čem se povídka s filmem liší od skutečnosti?

„Já protestuju, tak jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuju proti vraždě vašich kamarádů. Jejich nevina, čistá krev, ať padne na hlavy jejich vrahů.“ Film Vyšší princip proslavil stejnojmennou Drdovu povídku – patří k nejkvalitnějším a nejhodnotnějším dílům české kinematografie. Jak ale byl skutečný příběh?

Vyšší princip (1960), režie: Jiří Krejčík


15. červen 1942. Na příbramském gymnáziu probíhají maturitní zkoušky. V jedné z učeben se zkouší z němčiny. V maturitní místnosti je i ředitel gymnázia PhDr. Josef Lukeš. Ozve se zaklepání a ředitel je požádán, aby vyšel na chodbu. Tam čeká gestapo... O několik hodin později a o pár set metrů dál, z domu při ústí Dlouhé ulice na Václavské náměstí, odvádí gestapo studenta sexty B Antonína Stočese a jeho otce Vojtěcha.

To jsou historická fakta tragické události, která se na příbramském gymnáziu stala před více než 75 lety. Události, která vešla v obecnou známost v povídce dalšího někdejšího studenta příbramského gymnázia, spisovatele Jana Drdy Vyšší princip. Jeho příběh se sice od reality liší, přesto však alespoň díky němu si můžeme tragické události připomínat.


To sem nepatří!

Skutečný příběh se odehrál ve třídě sexta A, kam chodil student Antonín Stočes. Psal se červen 1942, bylo období tzv. heydrichiády, kdy nacisté po atentátu na říšského protektora vyhlásili mstu všem, kteří by jakkoli schvalovali jeho smrt. Antonín Stočes si jednoho dne ve třídě listuje časopisem Zdroj zábavy a poučení a objeví fotografii Adolfa Hitlera. Se slovy „To sem nepatří!“ list vytrhne a zahodí.

To neunikne pozornosti jeho spolužáka Červenky, repetenta, který do třídy propadl a který ve snaze alespoň nějak vyniknout spolupracuje s oktavánem Kepkou, někdejším zapáleným skautem, nyní však horlivým a novopečeným německým občanem. Tak se incident dostane až na německý úřad. Je heydrichiáda, jakýkoliv náznak odporu je považován za provokaci.

Dobová fotografie příbramského gymnázia (dnešní Střední a vyšší zdravotnická škola)
Dobová fotografie příbramského gymnázia (dnešní Střední a vyšší zdravotnická škola)


Nešťastný atentát

Takový je děj, který předchází zatčení Antonína Stočese. Spolu s ním byl, jak už bylo řečeno, zatčen i jeho otec. Důvod jeho zatčení neznáme, vzhledem k Tondově neplnoletosti se však lze domnívat, že to bylo právě proto, že rodiče zodpovídají za činy svých dětí. Zatčen byl i ředitel školy Lukeš – údajně pro schvalování atentátu na Heydricha.

Toho se měl dopustit tím, že jako profesor řečtiny a latiny ve svém výkladu připomněl, že i to největší impérium, rozuměj římská říše, došlo svého zániku. Neprospěla mu ani skutečnost, že kontrola, která dříve proběhla ve škole, neshledala učební prostory dostatečně německy vyzdobené a našla ve školní knihovně pro německou říši nevhodné knihy.

Mírný a důstojný Lukeš, namísto aby se jich zbavil, převzal kontrolu nad knihovnou sám, aby zodpovědného pracovníka nevystavil nebezpečí. Co se však údajného schvalování atentátu na Heydricha týče, je známo, že Lukeš se naopak stavil proti němu a s ohledem na počet obětí, které následné represe přinesou, jej považoval za nešťastný. Netušil, že sám bude jednou z těch obětí.

Syn a otec Stočesovi a ředitel Lukeš byli ještě večer 15. června převezeni do táborské věznice. Doktor Josef Lukeš byl popraven o šest dní později, Antonín a Vojtěch Stočesovi pak 29. června. Jaké byly osudy obou zrádců? Chtělo by se říci, že boží mlýny alespoň částečně melou. Kepka nastoupil do německé armády jako letec, byl sestřelen a zajat. Po roce 1948 žil v západním Německu. Udavač Červenka ještě v roce 1942 školu kvůli špatnému prospěchu opustil, po válce byl odsouzen na 15 let. Po osmi letech byl za vzorné chování propuštěn a pracoval jako dělník v lese. Tam jej zabil padající strom.

Dnešní Gymnázium Příbram si památku Antonína Stočese každoročně připomíná na konci června atletickým memoriálem nesoucím jeho jméno.

Ředitel školy PhDr. Josef Lukeš (vlevo) a Antonín Stočes
Ředitel školy PhDr. Josef Lukeš (vlevo) a Antonín Stočes


Povídka Jana Drdy vs. film Jiřího Krejčíka vs. skutečnost


1) Povídka Vyšší princip vyšla v souboru Němá barikáda, kde Jan Drda zpracoval příběhy obyčejných hrdinů 2. světové války. Příběh Vyšší princip vychází z události, která se odehrála na příbramském gymnáziu. Sám Drda tuto školu studoval, a dokonce znal i rodinu Stočesů, kam docházel soukromě učit.

2) Příběh umístil do septimy (povídka), resp. oktávy (film z r. 1960, na jehož scénáři se podílel), ve skutečnosti šlo o sextu A (pamětní deska na Stočesovic domě chybně uvádí sexta B).

3) Hrdinou není ředitel školy (Dr. Lukeš), ale profesor latiny Málek (v povídce nemá ani jméno), přezdívaný pro svoji oblíbenou průpovídku Vyšší princip.

4) Antonína Stočese u Drdy nahradili tři studenti (Moučka, Ryšánek, Havelka). V povídce se důvod jejich zatčení nedozvídáme, hlavní pozornost je soustředěna na profesora. Ve filmu z časopisu nevytrhnou list s Hitlerem, ale zastupujícímu říšskému protektorovi Heydrichovi namalují uši a knír.

5) Film navíc rozvíjí vedlejší dějovou linii spolužačky trojice studentů, která s profesorem Málkem dělá vše pro to, aby chlapce zachránila.

 

■ Josef Fryš

Text původně vyšel pod názvem Před 70 lety se na gymnáziu stala největší tragédie v jeho dějinách na webu GymTV, školní televize Gymnázia Příbram v roce 2012.


Další články:

Infocentrum

Informační centrum

Infocentrum Městského úřadu Příbram
Zámeček - Ernestinum, Tyršova 106, Příbram

telefon: 318 402 381
bezplatná linka: 800 555 600

e-mail: info@pribram.eu 

otevřeno denně 10 - 16 hodin
(kromě 24., 25. a 26. 12., 1. 1.)

Videogalerie

video
více videí

Fotogalerie

více fotek