Cítím se zde velice šťastným, psal Dvořák z Vysoké

Místní lidé říkají, že když Pán Bůh stvořil zemi, dal si na tomhle kousku české země opravdu záležet. Antonín Dvořák na Vysokou zavítal poprvé v roce 1877 na pozvání svého švagra, hraběte Kounice. Zdejší kraj si okamžitě zamiloval. Nakonec zde zkomponoval přes třicet děl – a mnohá patří vůbec k nejvýznamnějším v rámci celé jeho tvorby.


Když se Dvořák vrátil v roce 1884 z Anglie, na Vysoké koupil od svého švagra pozemek s ovčínem a špýcharem, který přestavěl v letní sídlo. V přízemí se nacházela jídelna, v prvním patře pracovna s psacím stolem a pianinem. Z okna pracovny bylo vidět do Třebska a dále na jih Čech až k šumavským vrcholům. Rozsáhlý pozemek okolo domu proměnil skladatel v zahradu, kterou, jak psal hudebnímu nakladateli Fritzi Simrockovi, „velmi pěkně pěstoval a miloval jako to božské umění“.

S vysockým havířem Janem Hodíkem se později Dvořák domluvil, aby se mu staral o dům a zahradu. Léto 1893 totiž skladatel strávil v Americe a i tam se o svůj sad zajímal: „Těšilo by mne, kdybyste mně všecko popsal, co a jak jste vykonali. Přesázeli jste některé křoviny a kam? Což ty mladé ovocné stromky, nebude třeba, aby se zbytečné větve uřezaly, aby lépe stromy rostly?“

Kromě zmíněného roku 1893, kdy pobýval v americkém Spillville, trávil Dvořák na Vysoké každé léto až do konce života. Se svou ženou Annou tu bývali už od brzkého jara, domů se vraceli až koncem září. Jeho dny měly pravidelný řád. Ráno vstával brzy, aby se mohl vydat na procházku do lesa nebo na mši do nedalekého Třebska. Dopoledne komponoval, po obědě se vracel zpět do přírody. Při té příležitosti se také občas zastavil u Kounicových na zámečku. Večer pak navštěvoval hospodu U Fenclů, kde hrál karty s místními havíři. Už v devět hodin ale chodil spát.

Na Vysoké zkomponoval, započal nebo dokončil několik desítek děl. Vznikla tu například druhá řada Slovanských tanců, předehry V přírodě a Karneval, symfonie č. 7 a 8, básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek nebo opery Čert a Káča, Jakobín, Rusalka a Dimitrij.

Zahrada vily Rusalka, kde Dvořák s nadšením sadařil a choval holuby, foto: Karolina Ketmanová
Zahrada vily Rusalka, kde Dvořák s nadšením sadařil a choval holuby, foto: Karolina Ketmanová


Vysoká lákala i Jiráska, Vrchlického a Janáčka

V Prozatímním divadle hrál čtyřiadvacetiletý Antonín Dvořák na violu, když se zamiloval do herečky Josefiny Čermákové. Svoji lásku k ní dokonce vepsal do milostného cyklu Cypřiše. Marně, odmítla ho. Zalíbil se ale její mladší sestře Anně, se kterou se seznámil, když dával oběma dívkám hodiny klavíru. A nakonec si ji v roce 1873 vzal. (Podobný příběh prožil například i Mozart nebo Haydn.)

Josefina se mezitím seznámila s hrabětem Václavem Kounicem, vzdělaným, velmi vlasteneckým člověkem. Dvořák si k oběma zachoval vlídný vztah. Často si pak s Josefinou psal, spíše než dopisy milostné to ale byly dobře míněné rady do života. „Eh, pero mne unáší a přece se nechci do toho všeho plést. Má-li člověk vždycky jenom oznamovat nemoc a nic nežli nemoc, pro kterou neví o celém světě ani zbla, pak je lépe toho nechat,“ napsala mu jednou.

Václavu Kounicovi, švagrovi Antonína Dvořáka a pozdějšímu poslanci Zemského sněmu a Říšské rady, patřilo vysocké panství od roku 1873. Část lesa na okraji obce nechal upravit v anglický park, v jehož středu postavil malý novorenesanční zámeček podle návrhu architekta Čeňka Gregora. Stavbu pak Kounic věnoval svatebním darem své ženě Josefině, která v něm prožila většinu života.

Vysoká se stala díky Kounicovi významným kulturním bodem, vítanými hosty tu byli například Alois Jirásek, Jan Neruda, Ladislav Stroupežnický, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Leoš Janáček nebo Josef Suk. V zahradním domku na okraji parku žil a tvořil v letech 1897 a 1898 také básník Josef Václav Sládek.

 

Kotel Nanebevzetí Panny Marie ve Třebsku, kam Dvořák v roce 1894 zakoupil nové varhany, foto: Karolina Ketmanová
Kotel Nanebevzetí Panny Marie ve Třebsku, kam Dvořák v roce 1894 zakoupil nové varhany, foto: Karolina Ketmanová


Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu

Dvořáka fascinovaly vlaky. Snad proto, že se narodil vedle železniční stanice a přihlížel stavbě prvního železničního spojení mezi Prahou a Drážďany, snad proto, že mu složitost technického stroje připomínala promyšlenou stavbu symfonie. Chodil si povídat na nádraží se strojvedoucími, studoval jízdní řády a jeho oblíbeným ranním rituálem v Praze byla procházka k tunelu u hlavního nádraží, odkud sledoval vídeňské rychlíky. Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu, řekl prý jednou.

Na Vysokou jezdili Dvořákovi z Prahy vlakem. Někdy do Příbrami, někdy až do Tochovic, kam pro ně přijížděl kočár hraběte Kounice. S příbramskými občany a přáteli se skladatel scházel v oblíbeném hostinci U Modrého hroznu. Setkával se tu i s Bohumilem Fidlerem, zakladatelem a dirigentem Příbramské filharmonie. Tvůrčí inspiraci si odnesl i z příbramského svatostánku, skladba č. 13 z cyklu Poetické kusy nese název „Na Svaté Hoře“.

 

■ Václav Bešťák

Infocentrum

Informační centrum

Infocentrum Městského úřadu Příbram
Zámeček - Ernestinum, Tyršova 106, Příbram

telefon: 318 402 381
bezplatná linka: 800 555 600

e-mail: info@pribram.eu 

otevřeno denně 10 - 16 hodin
(kromě 24., 25. a 26. 12., 1. 1.)

Videogalerie

video
více videí

Fotogalerie

více fotek